Václav Eiselt má velké přání: vidět, jak se děti s nadšením vrhají do sportu a objevují v něm radost z pohybu

Vašku, klub nyní věnuje snahu o oslovení těch nejmenších. Návštěva mateřských a základních škol je jedním z projektů a ty jsi hlavní tvář tohoto programu. Zkus nám nastínit, jak tento program vznikl.
V klubu jsme o tomto programu, tedy návštěvách mateřských a základních škol mluvili delší dobu. Poté, co jsem potkal Tomáše Kresse ze svazu ledního hokeje a párkrát jsme si povídali o tomto nápadu a obecně o sportování dětí, šlápli jsme v klubu na plyn a program spustili. Když jsme ladili tento projekt, vzpomněl jsem si, že i já jsem se vlastně ke sportu a k hokeji dostal stejnou cestou.

Zkusíš nám jednu takovou typickou návštěvu Mateřské školy popsat? A malinko nás vtáhnout do hry? Klidně své povídání zkus začít už tam, kde se rodí prvotní komunikace klubu s daným subjektem čili školkou nebo školou.
Kontaktoval jsem všechny školky v Benešově a školku v Bystřici. Školkám jsme nabídli, že uděláme hodinový program, při kterém si s dětmi budeme povídat obecně o sportech - jaké sporty znají, jestli již někdo sportuje nebo zda-li znají nějaké sportovce. Poté se volně přesouváme k hokeji, k hokejistům a k výstroji každého malého hráče. Dětem ukážeme kompletní výstroj, kterou si následně mohou vyzkoušet. Největší ohlas mají samozřejmě modrožluté dresy, do kterých se děti rády nasoukají. Následně jdeme cvičit. S Michalem (Michal Holeš, pozn. redakce) máme připravených pár her jako rozcvičku a opičí dráhy, které nezaměstnají jen tělo, ale i hlavu. Jakmile docvičíme, děti si mohou vyzkoušet, jaké to je dát opravdovou branku a vychutnat si ten pocit, když ostatní děti křičí góóól. Děti, co si již zastřílely mohou zkusit sestavit hokejové puzzle. Na závěr od nás děti dostanou malé dárky spolu s domácím úkolem v podobě omalovánek. Domácí úkoly budeme kontrolovat při další naší návštěvě (smích).

U dětí, které v projektu o kterém se bavíme, hrají hlavní roli, zůstaňme. Musíš se na taková setkání s dětmi, které jsou mnohdy své a do značné míry nevypočitatelné, doma nějak připravovat? Nebo je to s prominutím brnkačka, kterou zvládneš díky tomu, čemu se v životě do značné míry pracovně věnuješ?
Řekl bych, že na jedné straně je domácí příprava. Ze školky vždy máme zjištěno, kolik bude dětí, jak velký prostor na cvičení budeme mít k dispozici. Tento program je určen zejména pro předškoláky, nikdy však nevíme, jak sportovně zdatné děti jsou. Kdo někdy pracoval s dětmi ví, jak je to skvělá práce, ale jak je velice psychicky i fyzicky náročná. Děti se ale moc rády hýbají a soutěží, takže v tomto směru je to možná pro nás jednodušší. A ano, na druhou stranu se trošku cítíme jako herci a občas musíme improvizovat. Celý život sem se věnoval hokeji, ale vždy jsem měl okolo sebe hráče, kteří byli stejně velcí, spíš větší než já (smích), ale ve školkách jsou všichni menší. Já byl ten, co poslouchá trenéry a teď sem v opačné roli.

Vždycky je fajn, když lidé za určitou svou práci a nasazení dostávají zpětnou vazbu. A nyní tím nemyslím finanční ohodnocení. Jaká zpětná vazba by u tohoto projektu byla odměnou pro Tebe?
Když vidíte děti, které se radují z pohybu s rohlíkem na tváři, zlepšující se - co jim na začátku nešlo, tak po pár minutách zvládají, z toho nemají radost jen ony, ale i my.
Když dětem vymyslíte správný program, tak se nejen unaví, ale také se něčemu naučí a doufám, že se jim pohyb zalíbí a třeba si najdou sport (nejen hokej), který budou mít rády, jež budou milovat a budou se v něm stále zlepšovat.
Moc bych si přál, aby si děti v téhle době, kdy je na každém rohu plno jiných lákadel než sport, našly tu svou cestu ke sportovní aktivitě, která je bude naplňovat. Kdyby ze školek, ve kterých jsme byly, některé děti vybraný sport tak pohltil, že by se sportu věnovaly na vrcholové úrovni nebo je sport provázel až do dospělosti, to pro nás bude největší odměna.

Chtěl bys někomu poděkovat nebo něco vzkázat na závěr?
Chtěl bych poděkovat svému synovi Vášovi a dceři Mařence. Bez nich bych se k hokeji po konci kariéry už asi nevrátil. S Vášou jsme prošli několik sportů - florbal, fotbal, golf, ale vybral si hokej. Začali jsme chodit na zimní stadion bruslit, mně se to líbilo, a tak jsem začal vymýšlet věci a různá cvičení, aby se to zalíbilo i jemu. Poté se k nám přidaly další děti a skončilo to tím, že jsem začal v Benešově trénovat nejmenší hokejisty (smích). Nikdy by mě nenapadlo, že práce s dětmi bude tak krásná a zároveň náročná. Vidět děti, jak prožívají své emoce když se daří, či nedaří, když spadnou nebo naopak dají gól.
Chtěl bych poděkovat školkám, že nám umožnily tento projekt realizovat. Chceme ve spolupráci pokračovat a nabídnout i další aktivity, které s dětmi rádi uskutečníme.